Zkusme si na chvíli představit, že máme absolutní odpovědnost za svůj život. Náš život je naše tvorba. Vše krásné, ale i vše složité a nefunkční je zde proto, že jsme to dovolili – vědomě či nevědomě.
Pokud s vámi tato myšlenka rezonuje, co vás jako první napadne? V jaké oblasti nepřebíráte odpovědnost? A co vám to způsobuje?
Prvním krokem k odpovědnosti je uvědomění
Převzetí odpovědnosti začíná tím, že si uvědomíme, že něco v našem životě nefunguje – a že za to jsme odpovědní my sami. Říká se, že k nalezení skutečné příčiny problému stačí položit si pětkrát otázku: „A co je za tím?“ Když se dostanete až na dřeň, vždy zjistíte, že na pozadí je nepřijetí odpovědnosti.
Neexistuje totiž nic, co byste nemohli vyřešit, zlepšit nebo alespoň upravit tak, aby vám to více vyhovovalo.
Častá oblast, kde odpovědnost nepřebíráme? Vztahy.
Častým přesvědčením bývá, že změnit by se měli ti druzí. Ale při koučinku pracujeme jen s tím, kdo na sezení přišel – tedy s vámi.
Přesvědčení, že vztahy jsou dané a že v nich musíme setrvávat, vede pouze k nepřijetí odpovědnosti. Přijmout odpovědnost znamená zkusit změnit něco u sebe a pozorovat, co se děje kolem. Součástí tohoto procesu může být i rozhodnutí ze vztahu odejít – a to z jakéhokoliv vztahu, včetně rodinných, partnerských nebo pracovních.
Jediný vztah, ze kterého nikdy neodejdete, je vztah sám se sebou. Ten je potřeba opečovávat, abychom měli sílu budovat kvalitní vztahy i s ostatními.
Jak vypadá nepřijetí odpovědnosti ve vztazích?
Jedním z hlavních znaků je, že nevyjadřujeme své skutečné pocity. Pro mnoho z nás je to dovednost, kterou se teprve učíme v dospělosti.
Podívejme se na rozdíl mezi dvěma způsoby komunikace:
„Jsi nespolehlivý, nikdy nedodržíš, na čem se domluvíme.“
(Obvinění, druhý se pravděpodobně začne bránit. Vždy začíná ‘ty…’)
„Cítím se frustrovaná, když nedodržíš, na čem jsme se domluvili. Nevím, jak reagovat – nechci se urazit, protože to nikam nevede, ale cítím naštvání a nevím, co teď s tím.“
(Sdílení vlastního prožitku, dává prostor pro dialog. Vždy začíná ‘já…’, vyjádření v první osobě.)
První způsob vyvolává konflikt, druhý umožňuje porozumění a soucit. Upřímně vyjádřit své pocity vyžaduje odvahu – ale je to klíč k harmonickým vztahům.
Možná sami víte, jak byste měli správně reagovat, ale ve vypjaté situaci opět naskočí starý vzorec. Samozřejmě, změnit dlouholeté návyky není snadné. Na sezeních proto dlouhodobě pracujeme na změně těchto návyků – a prvním krokem je převzít odpovědnost za to, že chceme komunikovat lépe.
Nepřijetí odpovědnosti vůči sobě
Nepřijetí odpovědnosti se projevuje i v dalších oblastech, například:
•Neudělám si čas na odpočinek.
•Odhodlávám se ke změně práce, ale nic nepodniknu.
•Odkládám řešení svých financí.
•Stále odkládám koníček, který mě láká.
Jak zní nepřijetí odpovědnosti?
- „Musím.“, „Musím tam jít, jinak by se urazila.“, „Musím to dodělat, i když jsem úplně vyčerpaný.“, „Musím být hodná, abych nezpůsobila problém.“
→ Zkuste si místo „musím“ říct „chci“ nebo „rozhoduji se” a sledujte, jak se změní vaše vnímání situace.
- „To není moje chyba.“, „On to začal, já za to nemůžu.“, „Kdyby byl jiný šéf, šlo by to líp.“, „To oni mi nedali jasné zadání.“
→ Místo hledání viníka zkuste hledat, co můžete udělat jinak.
- „To nemá řešení.“, „Tohle je prostě takové, s tím nic neudělám.“, „Vždycky to bylo takhle, tak proč se snažit.“, „Kdyby to šlo změnit, už bych to dávno udělal.“
→ Skutečně neexistuje žádná cesta? Nebo jen nechcete udělat nepříjemný krok?
Jak poznám, že přijímám odpovědnost?
Cítím vinu, ale jednám podle sebe.
•„Mrzí mě, že nevyhovím, ale uvědomuji si, že moje potřeby jsou stejně důležité jako potřeby druhých.“
•„Je mi to líto, ale rozhodla jsem se takto, protože je to pro mě správné.“
•„Nemůžu uspokojit všechny, ale můžu být upřímná.“
Změnil/a jsem své vyjadřování.
•„Rozhodl/a jsem se to udělat takto.“ (místo „Musím to udělat.“)
•„Co můžu udělat, aby se to příště povedlo?“ (místo „To není moje chyba.“)
•„Jaké mám možnosti?“ (místo „To nemá řešení.“)
Převzetí odpovědnosti přináší svobodu
Lidé, kteří prošli koučinkem, často říkají, že získali zpět kontrolu nad svým životem. A pak přichází otázka: Jak vypadá život podle vás?
Převzetí odpovědnosti znamená, že si na tuto otázku dokážete odpovědět – a začnete si svůj život skutečně tvořit.
